Euroluce 2001 prozradilo: Není lampičkář jako lampičkář.

07. 04. 2001


Veletrh Euroluce 2001 nabídl několik možností nahlédnout do lampičkářovy duše také z jiné - té pravé stránky. Že jsou všichni lampičkáři podivíni, je obecně známé. Okolím jsou spíše vnímáni jako takové přerostlé hravé funebrákovy děti. Na rozdíl od funebrákových dětí si lampičkáři rádi hrají s něčím neuchopitelným, ale společně mají nejradši ať na slavnosti nebo na pláži černé ošacení. Mimochodem říká se, že ti opravdu skalní pak na noc oblékají zásadně černé pyžamo a jeho nošení vnucují bez ohledu na pohlaví i svým dětem již od kojeneckého věku. Jak známo - hravost je hlavním pohonem pokroku v jakékoli oblasti. Podívejme se na několik příkladů a inspiračních zdrojů ryzích lampičkářů. Úvodem: Každý si dnes nemůže dovolit luxus přirozeného osvětlení. Zdroj Edisonovy inspirace odhalen. Jednoduchá a spolehlivá diagnostika pro kuřáka. Kdo chce svítit, musí foukat. Jak říká Rettigová: ...A necháme to zvolna 20 minut povařit. Přičemž vařit můžeme zároveň vkusně třeba v luxusním obýváčku (gulášek byl včera). Pozor! Vyletí hejno. Košťátko od designéra. Vypínač najdete snadno i potmě. Šťastná rodinka. Návod na vypěstování je jednoduchý: Na Euroluce zasadit, hodně zalévat, pravidelně okopávat a hnojit. Rozsviťte si svého génia. Mrzne až praští. Letošní rekordman. Že by padesáterák? Pozn.: Málo kdo asi ví, že lampičkářem se ale stává již ten, kdo občas bezmyšlenkovitě cvaká vypínačem.